Sněženky – jak na ně

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), občas uváděna také pod názvy sněženka bílá nebo sněženka předjarní, z čeledi amarylkovité, roste u nás ve volné přírodě, ale spíše zvěstuje jaro do našich zahrádek. Sněženka podsněžník spolu s bledulí vykvétá často ještě za sněhové pokrývky a to již v únoru. Jedná se typického zástupce předjarních druhů rostlin a patří mezi jednu z nejznámějších rostlin brzkého jara vůbec. Sněženka podsněžník je velmi často pěstovaná v zahradách či ve skalkách. Stonek sněženky je oblý, přímý, nahoře ohnutý, vždy s jedním květem. Květy jsou jednotlivé, nící, tři vnější okvětní lístky jsou bílé, tři vnitřní jsou kratší, na konci se zeleným lemem. Cibule je kulovitá až vejcovitá. Název rodu pochází ze slov gala=mléko a anthos=květ a připomíná barvu květů, podsněžník má význam sněžný či rostoucí na sněhu.

Stanovištní nároky na pěstování sněženek

V přirozeném prostředí rostou sněženky v lužních lesích a olšinách, v dubohabřinách a bučinách, okolo potoků ale i v intravilánech obcí. Daří se jim zejména v humózní a vlhké půdě pod keři nebo mladými stromky. Velice často se pěstuje i na zahradách nebo v parcích.

Na zahrádce jim vyhovuje umístění v polostínu a ve vlhké a výživné půdě. Rod Galanthus (sněženka) obsahuje asi 20 druhů, které rostou v oblasti Evropy, Malé Asie a Kavkazu. Planě rostoucích sněženek je asi patnáct druhů a najdeme je v jihovýchodní a jižní Evropě a západní Asii. V průběhu staletí však byla zavlečena i do jiných oblastí světa, např. do Severní Ameriky. V naší volné přírodě najdeme velmi roztroušeně až vzácně jediného planě rostoucího zástupce – sněženku podsněžník.

Léčivé účinky sněženek

Sněženka podsněžník patří mezi mírně jedovaté rostliny. Cibulky sněženky obsahují jedovaté alkaloidy lykorin, galanthamin, tazetin a galathamin, který se ve stopovém množství používá ve farmaceutickém průmyslu k léčbě poruch centrálního nervového systému, například k léčbě obrny nebo zánětu nervů.

Rady pro pěstování sněženek

Sněženka podsněžník patří spolu s bledulí jarní podle zákona O ochraně přírody a krajiny mezi zvláště chráněné druhy rostlin, takže v žádném případě nemůžeme sbírat jejich cibule ve volné přírodě a přesazovat do svých zahrádek. Cibulky tedy zakoupíme v zahradnictví a zasadíme již na podzim, nejlépe v říjnu. Pokvetou nám hned následující rok na jaře. Cibulky se budou v zemi samy rozrůstat. Na zimu je pak nemusíme vyndavat, snad jen na stanovišti se suchou těžkou hlínou je po zavadnutí listů vyjmeme a na podzim je zasadíme na vlhčí místo.

Pěstuje se v několika odrůdách, např. ve formě plnokvěté, se žlutou kresbou na květech, s vyšším vzrůstem (až 25 cm). Snadno se rozmnožuje tak, že se trs cibulek v době při odkvétání vyzdvihne ze země a rozdělí se na menší části, které se opět zasadí. Možné je rovněž množení ze semen, přičemž rostliny jsou květuschopné ve 3. až 4. roku od výsevu. Sněženky můžeme také pěstovat ze semen, které sázíme v dubnu až květnu. Rostlinám se dobře daří i v polostínu, vyžadují dostatek vláhy. Pěstuje se několik druhů a odrůd pocházejících především z Kavkazu, Středomoří nebo Turecka. Bylo rovněž vyšlechtěno několik odrůd, které se odlišují především výškou, dobou kvetení a tvarem květů.

V zahradnictvích koupíme například cibulky druhů – Galanthus elwesii původem z Malé Asie, který kvete velmi raně kulovitými většími květy nebo Galanthus byzanthinus a Galanthus plicatus z Turecka a Kypru, které se vyznačují širokými listy, které si dlouho po odkvětu zachovávají svěžest. Za zmínku stojí také plnokvětý kultivar „Flore Pleno“, který svými bohatými květy ozdobí nejednu jarní zahrádku.

Sněženky můžeme na záhonu pěstovat s dalšími jarními druhy bylin, jako třeba bledule jarní, talovín zimní nebo ocúnovec jarní, šafrán jarní či šafrán zlatý. Šafránů (krokusů) existuje nepřeberné množství pestrobarevných variet a kultivarů, pro zahrádkáře velice atraktivní pro svou pestrost.

Nechali jste se zlákat vidinou rozkvetlých poslů jara? Vězte, že říjen, je tím nejlepším časem pro sadbu jarních cibulovin.

Komentáře

komentářů