Léto se přehouplo do podzimu, letničky dokvetly a na záhonech se ujímají vlády podzimní květy. Mezi nimi září hvězdnice – podzimní astry. Ve fialových, modrých a růžových barvách kvetou neúnavně až do prvních mrazů.
Rod aster je velmi obsáhlý, zahrnuje velké množství druhů a kultivarů. V různém období také kvetou. Kvítky mají žlutý střed a okvětní lístky nejčastěji ve fialové, růžové či bílé barvě a jejích odstínech.
Použití aster v zahradě
Hvězdnice jsou nenáročné a dlouhověké trvalky, navíc snadno dostupné, takže nechybí téměř v žádné zahrádce. Široká škála druhů také umožňuje různé použití, nízké druhy lze vysadit do skalek či jako obrubu do záhonu s vyššími rostlinami, různé kultivary středně vysokých hvězdnic mohou tvořit pestrobarevný trvalkový záhon, vysoké druhy pak mohou být pěstovány ve skupině nebo soliterně. Na záhoně rostliny dobře ladí třeba s vysokým zlatobýlem, různě zbarvenými řebříčky, krásnoočkem nebo například rudbekiemi.
Nároky na pěstování aster
Péče o hvězdnice je snadná. Všechny podzimní druhy mají rády prosluněné stanoviště s dostatkem vláhy (v suchém létě je občas zalijte) a hlinitopísčitou půdou s dostatkem živin. Proto je dobré jim na jaře nasypat pár litrů kompostu a případně je přihnojit i během vegetace. Doporučuje se stonky v červnu zkrátit asi o třetinu, docílíte tím vytvoření kompaktnějšího trsu. Po odkvětu hvězdnice u země seřízněte. Velké trsy byste měli vždy asi jednou za tři roky rozdělit a přesadit (nejlépe na jaře v březnu či dubnu), částečně tak zabráníte šíření padlí a napadení rostlin verticiliovým vadnutím, nemocem, ke kterým jsou vytrvalé hvězdnice náchylné.
Nejoblíbenější druhy aster
Nejranější z podzimních aster je hvězdnice chlumní (Aster amellus), dorůstá do výšky kolem 50 cm, květy, až 5 cm velké, jsou obvykle modrofialové.
Vykvétá už počátkom srpna.
V přírodě je chráněná, patří mezi ohrožené druhy.
Hvězdnice nízká ( Aster dumosus) vytváří větší kulovité keříky, které působí hezky na okrajích záhonu s vyššími trvalkami. Dorůstá kolem 30-40 cm a kvete v září. Květy jsou drobné, obvykle mají světle fialovou barvu, ale existují i růžové, bílé nebo tmavě rudé kultivary. Rostliny silně odnožují, bez omezování vám snadno zaplevelí celý záhon.
Hvězdnice novoanglická (Aster novae-angliae) je až 1,5m vysoká, drsně chlupatá, od spodu ztrácí listy. Kvete v září a říjnu drobnými květy na velkých latách, kvítky se na noc a při dešti zavírají. Kultivary jsou v mnoha odstínech modré, růžové, lososové, karmínové a bílé. Tento druh hvězdnic je nejodolnější vůči padlí.
Hvězdnice novobelgická (Aster novae-belgii) je o trochu nižší a jemnější než hvězdnice novoanglická. Stonky jsou hladké a často nejsou dost silné, a tak mají tendenci polehávat. Květy jsou obvykle bílé, modré, fialové a karmínové a objevují se od srpna do října.
Z na jaře kvetoucích druhů se nejčastěji pěstuje hvězdnice alpská (Aster alpinus). Na rozdíl od předchozích druhů má nerozvětvený, asi 20 cm dlouhý stonek, listy utváří přízemní růžici. Kvete v květnu a červnu modrofialovými (méně často růžovými a bílými) květy, hodí se do skalek a jako obruba záhonů. Trsům se musí občas přisypat zemina, aby dobře zakořenily. V přírodě je rostlina chráněná.
Foto: Shutterstock, text L.Martinková